Terezčina cesta

streda, 9. 3. 2016

5:30 – vzbuzeni, teplota 36,4 – no fever

Nejaka injekce proti bolesti pri rozbalovani.

Zaskrceni cevky, piju litr vody. Suporn pak cevku vytahne a budeme curat. Hm, jestli se do toho prida jeste erekce, tak nevim no. 🙁 (Erektivni tkan je totiz nekde pobliz uretry.)

6:00 Vypito.

Posledni 2 dny mam dojem, ze se vzdycky probouzim v cizim pokoji. 🙂

Aaaaaah – suporn pry prijde az v 7 hodin. 🙁

6:15 – Jsem k prasknuti.

6:30 – Pri cekani na Suporna jsem to nevydrzela a pokadila se. 🙁 Snad mu bude stacit pee pee…

7:20 – Konecne prichazi Dr. Suporn. Zrovna jdu ze zachoda. Vsecko vysvetluje. Nechce byt prerusovan, ale kdyz ja ty otazky do konce jeho monologu zapomenu… Ale zase lepsi, nez kdyby neco duleziteho zapomnel on.

7:40 – Je to tady – zacina prvni pulhodinova dilatace. Podavaji mi stredni dilator (prumer 32 mm). Kondom, lubrikant, pohoda, videla jsem to u Julie snad milionkrat. Akorat proti tomu, jak jsem s tim vzdycky Julie zapasi, to jde docela snadno. (Protoze tam predtim byla ta gaza, takze to nebylo tak stazene, ze…) 17,5 cm a narazim na dno. Po chvili dilatace to vypada spis na 18! Juchuu. Teda jestli nebudu lesba…

Neboli to, spis tlaci. Taky jsem mela injekci proti bolesti.

Tlacim dilator dovnitr, behem toho fotim, klikam na iPadu a malem to stihnu dat na socialni site. 🙂

8:20 – Hotovo, prichazi Aey, vyndavame dilator a prichazi sprchova a mazaci rutina: trikrat vyplach vodou, pak betadinovym roztokem. Omyt zvenku hibiscrubem, ale opatrne – desne drazdi kuzi. Pak uz jen natrit stehy betadinem, namazat se silvexem a je to. Je to veda no.

9:45 – Curameee! (Ve sprse.)

Dulezita poznamka – neodkladat si veci automaticky do klina – auauau!

Pokus napsat aspon blogpost.

11:30 – Pripravy na navrat – vyndavaji mi IV. Vsimam si, ze jehla je ohebna, to je super vynalez. Tak proto me to vubec netlacilo.

Balim vsechny veci, kabely, nabijecky, atd. Ohnout se pro neco na zem je velice komplikovana operace, takze se hodi, ze mam, jak rika Julie, chapave nozicky. Ne teda ze by byly nejak zvlast bystre, ale dokazou podavat veci z podlahy aniz bych se ohybala nebo jakkoli jinak namahala bolava mista.

12:20 Uf, vsecko sbaleno. Meli me vyzvednout ve 12, ale jeste tu nejsou. Je mi blbe. Strasne unavena si lehnu na pohovku…

13:00 – Budi me. Jsem uplne zpocena, oblikam(e) se. Usazuji me do koleckoveho kresla, to se mi libi. Mavam sestram na devatem patre a jedeeem!

13:30 Jsme na hotelu. Holky z kliniky chystaji pomucky na dilataci – je to uplna veda (ale to uz jsem vedela). Jsou tu dve, vypada to, ze se jedna zaucuje.

13:40 – A je to nachystane.

Vybaluju par veci z kufru. Je super, ze jsem mela pokoj zaplaceny i behem pobytu v nemocnici, takze musim vybalit jen veci, co jsem mela s sebou. (I tech je teda az az.)

Ponekolikate se nakopavam o nohu postele. Nastvu se a oblepim je vrstvou kuchynskych uterek. Zabralo to, od te doby jsem se nekopla.

14:25 – Potrebuju podat kabelku, kde je to tlacitko na zavolani sestry???

14:30 – Mam si pry dat Idarac proti bolesti jestli chci. A ja chci. Jenze se ma brat po jidle. Takze jsem zkrmila par cokoladovych tycinek a nejake arasidy ze svych strategickych zasob, co jsem nakoupila pred operaci. A zapila to mrkvovou stavou. Mnam.

15:05 Prichazi Bow? asistovat mi s prvni dilataci.

Jde to dovnitr o poznani hur, nez v nemocnici. Uz se stihla zatahnout. :/

Relaxuju a tlacim… A jsem tam! 18 cm (and beyond)

21:35 – Uplne poprve si davam do kalhotek vlozku. Od Julie uz vim, ze se dava tou lepivou stranou dolu. 🙂

A vyrazim dolu na veceri. Teda spis jen banana smothie a popovidat si s holkama.

22:20 Vracim se do pokoje. Nejede odemykaci karta a mi se chce desne na zachod. Jedu na zachod v prizemi. Sakra, tady nemaji ty zachodove sprsky! Co se da delat no. 🙁

Dostavam novou kartu a jedu zpatky nahoru.

22:50 – Malem jsem dneska zapomnela na druhou dilataci. Davam 2 Idaracy a jdu na to. Ony se snad behem chytnou.

Prepisuju poznamky z nemocnice na blog.

Nekdy hodne pozde – naprosto unavena usinam.

utery, 8. 3. 2016

6:00 – Probouzim se dost zmatena (mam zvlastni pocit, jako bych byla v uplne jinem pokoji). A dostavam nejaky prasky.

Booooliiiii clitoral hood, asi je nejaky stazeny. (Nenasla jsem, jak se to rekne cesky, ale polsky je to napletek łechtaczki.)

6:15 – Nedaji mi pry takhle brzo morfium ani nic. 🙁 Mam relaxovat. Zda se, ze boli ty stehy v nem.

Auuauauaiii! Jako bych tam mela velkou erekci. Nedokazu to shodit. Jen trosku. 🙁

7:20 – Uff, mala morfiova injekce.

7:40 – Prichazi Suporn: chodit velmi malo; zitra v 6:00 mi zauzlujou cevku, at potom muzu vyzkouset, jestli curam sama. Mam vypit 1-2 lahve, relaxovat (kdyz budu moc tlacit, natece to). Potom mi sam vynda tu cevku a pujdu curat!

Dale zitra vyndaji gazu z vaginy, ukazou dilataci a jak se spravne myt.

Konecne cas na dotazy: Pry tam mam 500 stehu. Ty jo!

A ta neprijemna erekce pry zmizi asi po tydnu na hormonech.

9:15 – 37,1 – no fever

9:35 – Osprchovana hibiscrubem (takove hrozne agresivni antibakterialni mydlo), vyzubena, namazana betadinem a silvexem. Sikulka.

Nechala jsem si po tydnu roztahnout zavesy.

Jinak jsou tu velmi mili, treba ted mi pani na uklid mi uvarila vodu na kafe.

Zase mi nekdo odpojil notebook ze zasuvky. Tohle to snad vyresi.

11:10 – Neni nad to se poradne vykadit. Trochu kape krev, jak tlacim. :/

11:28 – Vypila jsem 0,75 l vody.

12:15 – Je mi blbe. To zlokafe z prasku a ta voda k tomu asi nebyly uplne dobry napad. A stejne to do ty cevky necura. Nebo mozna jo. Tezko rict…

Nudim se, takze delam blbosti jako zkouseni hlasoveho ovladani PC. Cortana je pekne na nic. A starsi hlasove ovladani ve Windows taky.

A nastavuju VPN, abychom si mohly s Julii a Stellou zahrat Age of Empires. 🙂 Teda ono to stejne bude asi desne lagovat, ale pripojily jsme se. 🙂 (A rozjet VPN na Amazonim AWS je strasne trivialni.)

14:10 – teplota 36,8 – no fever

16:30 Novy typ bolesti – bodava. To znamena, ze se spojuji nervy! Juchuu!

17:50 – teplota 37,2 – no fever

18:25 – Houston, we have a poo poo! YESS!

18:40 – Dostavam nejakou dlouhotrvajici injekci proti bolesti, donesla ji sama od sebe. Julie rika, ze vydrzi 12 hodin.

Prichazi Aey, ze dneska bude spat u jedne pacientky, co mela operaci a ze kdyz budu neco potrebovat, mam rict sestre, at ji zavola.

Poo poo like a pro. Yay!

Snazim se asi natrikrat sehnat Aey, mam na ni par otazek. Sestry vubec nerozumi, co chci, ale nakonec poslou nekoho, kdo umi aspon trochu vic anglicky a domluvime se.

21:30 – teplota 36,8 – no fever

21:40 – Dosel 12GB FUP, na SIMce. Jeste ze tu mam tri nezavisla pripojeni k internetu. Pripadam si jak v nejakem datacentru (externi battery pack mam taky, jeste sehnat nejaky ten dieselagregat. 🙂 ) On se teda ten internet zpomalil jen na 384 kbps, coz je porad jakz pouzitelne. Ne jako v Cesku, kdy je to pak jeste horsi nez dial-up.

22:30 – Pokadila jsem se. 🙁 Jeste ze mam pod sebou takovou tu prebalovaci podlozku pro mimina.

23:00 – Uz par dni je tu desny vitr. Ted se zacaly hybat i skla v oknech. Snad vydrzi…

pondeli, 7. 3. 2016

5:15 – Probuzeni, auauauauuaaaau!

5:20 – teplota 36.7 – no fever

6:45 – Odpojili mi IV od stojanu, injekce v ruce zustava.

7:05 – Dostavam morfium do hadicek na ruce.

7:45 – Rozbalovani! Auau, jeste ze jsem mela to morfium. 🙂

8:00 – Sestra pode mne da podlozku. Beautiful.

8:10 – Suporn dava instrukce:

Neposouvat zadkem – udela se separace. Musim se zvednout a pak zase polozit.

Mazat vnejsi jizvy betadinem.

Mazat silvexem, to mi ukaze sestra.

Nesahat – at tam nezanesu infekci.

Neroztahovat!

Ani neroztahovat nohy. A nekrcit.

Pry to je hodne pekne. Jak po strance esteticke, tak citlivostni.

Na zachod mam jit nejlip az ve stredu, po vyndani vyplne vaginy.

8:50 – Konecne muzu z postele. Jdu do sprchy, dost vravoram, pomahaji mi dve drobne sestry. Thajky jsou male, no.

Aaaah, sprcha. Umyvam poblite, zpocene a zasmodrchane vlasy.

9:25 – Je hotovo, takze zpatky do postele. Pry muzu zatim chodit jen dvakrat denne. To zanedlouho porusim.

18:00 – teplota 37.3 – no fever

18:45 – Moc jsem jedla, chce se mi na velkou (Ve slovniku sester je to poo poo.)

19:10 – Dojdu na zachod. Neuspech. Asi citim tu vypln, co zpusobuje pocit plnych strev. Mazani betadinem a silvexem, auauauu…

20:15 – Je to neprijemne – chce se mi na zachod, ale nic by z toho neni. 🙁

20:45 – Dalsi pokus…

21:00 – Skoro, ale furt nic, auauauu, snad jsem se nepotrhala. 🙁

21:55 – 37,0 – no fever

Zrovna jsme s Julii porovnavaly kundicky, kdyz prisly merit teplotu a tak, takze jsem jen odlozila iPad na klin. I s tou fotkou v Messengeru, tak z toho mely docela srandu. 🙂

02:00 Dalsi zachod.

02:15 Neco se podarilo, ale malo… 🙁

03:40 Dalsi neuspesny zachod.

3:50 Morfium a dobrou noc.

nedele 6. 3. 2016

5:30 – Nabehnou na me v polospanku; teplota 36.8 – no fever

Vymeni mi IV.

Auauauuu desne to boli. Vypada to, ze se aktivovala erektivni tkan.

5:45 – Objednavam morfium. Pry ho dostanu az dokapou antibiotika – za 50 minut! AUAUAU!

7:00 – Prichazi Suporn, mluvime o ty bolesti a taky jak moc muzu roztahovat nohy, pry at tam hybanim nic neznicim. A ze me zitra rozbali.

8:15 – Kvalitni spanek.

Snove intermezzo – Jela jsem na koupaliste, ale zacyklila jsem se v okruzni autobusove lince, kdyz jsem porad klikala na tabletu a nesledovala, kde jsme. Nakonec jsem dojela, ale nemela plavky…

Snidane, leky, myti…

9:30 – teplota 37,1 – no fever

13:40 – teplota 37,7 – fever!

15:20 – Morfium.

21:40 – Painkiller, antibiotika, teplota 37.2 – no fever

Uz zase zacina nejaka fiktivni erekce. 🙁

00:55 – Morfium na dobrou noc…

sobota 5. 3. 2016

4:50 – Rikam si o morfium, snad to pochopila.

5:00 – Hura, je tu.

5:30 – teplota 36,8 – no fever

6:45 – Prichazi Suporn. Pry me v pondeli rozvazou a umyju si hlavu. Fajn.

8:30 – Zase nejake prasky.

8:40 Sestry me umyvaji, prevlikaji, meni pode mnou prosteradlo. Docela prijemne si popovidame – odkud jsem a tak…

9:30 – Morfiuuuum! Pali od toho ruka, v miste jehly. OK, asi to nebude placebo.

9:45 – teplota 37.3 –  no fever

Pokazde mi meri i tlak a tep, ale hodnoty nevim. Jen, ze jsou v poradku. Ale teplomer vzdycky na chvilku zabavim a prectu, nez jim ho vratim 🙂

12:00? – Dneska si konecne dokazu predstavit, ze tam dole je pod tim vsim moje kundicka. 🙂 Predtim to byl jen takovy kopec bolesti.

Zacala jsem sestram misto thank you rikat thajsky kop khun ka, at maji radost. 🙂

(11. 3. 2016 – divam se do slovniku a on je to spis kob khun krab 🙂 )

13:50 – teplota 37,7 – fever!

Vykaslala jsem se na nemocnicni wifi, ty nervy za to nestoji, radsi si ty data zaplatim. 🙁

16:00 – Nejak se asi urvalo to tlacitko na volani sester. A taky ti furt nekdo vrta. :/

Dostavam telefonni cislo na sestry – 2995 nebo 2996. Ale tlacitko je za chvili vymenene.

17:15 – Morfium a nejaky prasky…

17:35 teplota 37,3 – no fever

22:00 Pry moc piju – mam pit jen 4-5 lahvi denne. No jo, rikali, at piju, tak jsem ty pullitrovky docela exovala. Asi se jim nechtelo vylivat mocovy pytlik. 🙂

Vymena hadice od katetru…

Dostavam painkiller atd.

1:00 – Morfium a spat.

​patek 4. 3. 2016

5:00(!) – Sestra prichazi vylit moc. No mohla si vybrat lepsi cas.

5:30 – Zima, vypnuti klimy. Mozna dalsi deka. (Morfiove zapisky jsou v tomhleto nejasne.)

Boli boli 🙁

5:45 – Prasky na bolest

7:00 – Odstrihnuti casti obvazu – ale fakt jen tech nevyznamnych naplasti na brise.

Cekam na Suporna

7:55 – Objevi se Suporn a ma zase spoustu informaci:

Mam se v posteli trochu protahovat, pokud nahodou budu potrebovat poo poo, dokud nemuzu ven, jde to pres bed pan. A netlacit. Ale stejne poo poo best after remove packing. (No nastesti jsem to nepotrebovala.)

V noci je horsi prah citlivosti. Mozna to rano bude bolet, ale do 5 minut je to pryc. Kdyz ne – painkiller.

8:20 – Mam si vybrat jidlo, neco po mne chce, vubec se nedomluvime  🙁 Mozna, ze si objednavam obed a je cas na snidani…

9:20 – Myti a prevlikani. Sestra nesikovne zavadi za katetr. AUUU, bodava bolest, mam strach.

Cistemi zubu. Snidane.

9:55 – teplora 37,2 not fever

12:15 – Obed – jidlo se objednavalo bud tak, ze zavolali z food service, co jsem z menu chtela, nebo prisla sestra a ukazala jsem ji to v nem. (A ona to pak stejne zavolala na food service.)

13:10 – dalsi prasky, antibiotika, antiinflamatory, painkillers – uz bylo nacase

13:55 teplota 37,4 – fever

16:00 Objednavam veceri.

Boli boli, doufam, ze jsem si to necim nejak nezhorsila.

16:30 Rikam si o painkillers.

18:00 37.2 – no fever

Kyyyyych… AAAAUUU

 

ctvrtek 3. 3. 2016

5:45 – Meri se tlak, tep a teplota to se deje tak nejak behem celeho meho pobytu v nemocnici.

6:00 – Dostavam antibiotika do IV.

Je mi zima, ukazuju na svem teplomeru, ktery jsem si behem priprav koupila, kolik chci nastavit. Jenze termostaty jsou stejne nejspis jen fejkove. Jedine, cim se da neco ovlivnit, je nastavit rychlost vetraku. Nebo to vypnout uplne.

6:30 Kuk odchazi. I kdyz jsem nejdriv myslela, ze tu bude zbytecne, nakonec mi moc pomohla.

Spani je rozhodne lepsi nez na zacatku. Asi je to tou polohou na boku s polstarem mezi nohama.

7:55 – Prisel Suporn, mluvil dost rychle a strucne:

Operace dobra, bez problemu, trvala jen 4 hodiny (na konzultaci rikal 5).

Zajimal se, jestli uz mi neni blbe a jestli me to tam neboli. Zopakoval, co muzu a nemuzu delat – nekrcit prilis kolena, obcas se zhluboka nadechnout, kvuli protahnuti plici; nelezet porad na zadech – jsou z toho problemy z pateri. Neroztahovat moc nohy. 5 dni nevylizat z postele. Hodne pit – If you pee pee not clear, drink more.

8:45 – Umyti, prevleceni, zapudrovani. Novy ice pack, po snidani prasky.

12:10 – Dalsi prasky, vypadaji stejne jako ty, co jsem vyzvracela. A chutnaji stejne hnusne.

13:00 – Je tu anesteziolog, to je od nej mile. Kontroluje me, pta se me na bolest, ja se ptam na prubeh operace – good.

13:10 – Dalsi prasky (po obede).

13:40 – Teplota 37,6 – fever (minule bylo 37,3 a to bylo no fever)

14:15 – Zobu dalsi hromadu prasku vcetne prasku na horecku. Nic se nenecha nahode.

16:40 – Zase pipa morfium. A to jsem zkousela spat. 🙁

19:00? – Vecere

21:40 – Oh noes! Sebrali mi morfiostroj!

Dalsi prasky…

22:00 – Teplota 37.2 no fever

22:30 – Je to desne divny pocit v tom krunyri dole. Pripomina poradne tesny tucking. Jen ty varlata v tech ingvinalnich kanalcich netlaci, kdyz tam nejsou. 🙂

23:11 – Spat

​2:10 – Zimaaa, rikam si o druhou perinku. I kdyz ony jsou to spis takove obri rucniky. Pak se nemam divit, ze je mi zima.

Otacim se na bok… Po chvili to moc boli. Otacim se zpatky na zada, ale sestra mi nachysta pod nohy jen jeden polstar a odejde. Snazim se nohou posoupnout druhy, ale bojim se, ze si neco nicim. 🙁 Polstar uplne spadne. Volam ji znovu. Tentokrat ho tam da. Ale perinu naopak. Vezmu perinu a hodim ji dolu spracnym smerem. Snad budu OK.

Je porad strasna zima – 22 stupnu.

streda 2. 3. 2016 – the big day

1:30 – jdu uz konecne spat

Zkousim spat nahata, ale moc jsem to tu vychladila (25 stupnu) a mam jen tenkou rucnikodeku, beru si hunate ponozky a pak i tricko. Takze doba mozneho spanku se dale zkracuje.

4:30 – Zatraceny kohout, kokrha snad celou noc. Nakonec prece jen zase usnu.

6:00 –  Zvoni budik ktery jsem si vecer nastavila, ale stejne jsou tu za 5 minut sestry. Jedna meri tlak, druha tep. Mezitim drzim v podpazi teplomer.

Mam zizen, ale pit uz nemuzu.

6:40 –  Holeni. Vedela jsem, ze me stejne budou pred operaci holit, tak jsem teto oblasti v poslednich dnech nevenovala zadnou pozornost. Takze nemocnicni holitko, co vypadalo spis jako nejaka skrabka, melo s mym porostem trochu problem. Dost. Takze prislo na radu elektricke. A pak zase skrabaci. Stale opakovala “hair a lot” a “oh my god“.

Sprchuju se hihiscrubem (takove desne agresivni cervene tekute mydlo). Potom jeste potrebuju pee pee, tak snad se moc neznecistim (poo poo by asi bylo horsi).

Posledni Skype – mamce, Julii.

Julie si pry z prvniho dne v nemocnici skoro nic nepamatuje, asi ta anestezie. Delam si tedy detailni poznamky.

Hlad a zizen.

Hm, na rucniku je nejaka krev nebo co, snad to je jen z holeni.

Zaviram cenne veci do trezoru. Zjistuju, ze kdyz tam dam i wifi modem, nefunguje. 🙂

8:00 – JEDEMEEEEE!

V druhem patre jsou operacni saly. Zdravotni bratr umi celkem dobre anglicky. Prohodime par vet.

Pta se, kdo jsem, na co dneska jdu a kdo me operuje. Pro jistotu.

Dojedeme na sal. On a dalsi sestra me uklidnuj a povidaji si se mnou, jsem nervozni a busi mi srdce. Je to ted videt na velkem displeji za mnou. Sestra me chyti za ruku. Pak me chyti oba.

Dostavam do ruky IV, obvaz na nohy, ty mi budou pry v prubehu operace masirovat.

Prijde Dr. Suporn, pozdravime se, par slov.

Anesteziolog pripoji do IV anestetikum. Zalehaji mi usi a pomalu se ztracim…

---

O 500 stehu pozdeji…

---

12:30? nebo 13:00? –  Probouzim se v pooperacni mistnosti.

Mezi nohama mam takovy krunyr z obvazu. Boli to, ale da se to chvili vydrzet, nekolikrat mackam morfiove tlacitko. Potom uz mi staci jen zakladni hladina.

Jeste usinam. Nevim, jestli to je z anestezie, nebo jak jsem se poradne nevyspala v noci.

13:30 –  Zpatky na pokoji.

Drkotaji mi zuby, ale zima to neni.

Nepripadam si nejak moc sjeta, spis unavena.

Dostavam polstare pod nohy a led do rozkroku.

Dostavam jidlo – meloun. Po prvnim kousku se mi udela spatne. To je jeste tim anestetikem.

13:45 – Coze? To snad ne, ve vedlejsim pokoji tu asi nekdo vrta. 🙁 Nastesti po par vterinach konci, ale fakt jsem mela strach, ze to budu muset snaset celou dobu. Ted neco pritlouka do zdi. :/ (Vrtani se v nasledujicim tydnu jeste obcas ozvalo, ale bylo to snesitelne.)

Je mi zima, rikam si o ponozky.

Fakt je to pocit, jako by to pod tim krunyrem bylo porad…

Je trochu blby, ze nevim, jestli je to opravdu takova uleva, mit to za sebou, nebo je to morfium. 🙂

A taky zpusobuje, ze mam cely den potize zamerit oci na jeden bod.

17:10 – Napiju se a jdu si zdrimnout, po chvilce to nevydrzim a pozvracim se – strasne moc vody, v ni kousek melounu, je to vsude, vetsina snad v te misticce, ktera tu na to asi byla pripravena. Prevlekaji me, dostavam cistou deku. Uff.

Jeste ze jsem nedostala ty dve houbove polivky, co jsem si predtim objednala. 🙂

Volam vsude mozne, ze jsem v poradku. Nejdriv ovsem fotku na Facebook. 🙂

Nekteri pribuzni se porad tezko chytaji – Babicka: “kdy jsi byl na operaci” Ja: “BYLA!”

19:30 – Prisla holka z kliniky (Kuk). Bude tu spat vedle na pohovce, at tu s nekym jsem. Nejdriv jsem si rikala, ze je to vlastne zbytecne a ze jsem v pohode, ale nakonec jsem byla hodne rada, ze tam se mnou byla.

22:00 – Dostavam prasky – antibiotika a na spani. Ptam se, jestli je muzu spolknout, i kdyz jsem nic nejedla; Kuk rika, ze je to OK. Pak jeste dostavam injekci proti nevolnosti a zvraceni. Teplota 36,8 – “no fever”.

Kvuli hojeni musim pry hodne pit. Piju, ale je mi z toho cim dal vic nevolno.

Ptam se, za jak dlouho zabira injekce proti nevolnosti – tak za 30 minut pry.

22:20 – Zvracim vsechno – desne mnozstvi vody a rozpustene prasky 🙁 (Pry je caste a normalni)

Jeste ze jsem si nechala predtim podat velky odpadkovy pytel, ktery jsem mela pro vsechny pripady v kufru, ale stejne mi neco skoncilo na obleceni a na vlasech.

Pry malo curam (do pytliku samozrejme) a to neni dobre, musim hodne pit. Bezva.

22:30 – Asi doslo morfium, desne to pipa. Doplni dalsi.

Kuk me presvedcuje, at si dam polivku, zkusim to a nakonec ji zhltnu celou. Pak ten meloun od odpoledne. Injekce uz zabrala.

Oci se zameruji o poznani lip.

Skype domu.

23:15 – Diureticka injekce – jakoze na curani. Asi ji naridil Suporn.

23:20 – Spat.

Nekdy v noci se s pomoci Kuk se otocim na bok.

2:00? – Probouzim se. Rozpojila jsem si IV, vsude krev a roztok. Takze zapojit zpatky, nechat se prevlect, nechat vymenit prosteradlo. To vse zatimco v te posteli lezim.

Otocim se na druhy bok, takze ruka s IV je bliz stojanku a snazim se usnout.

2:30 – Po chvili zase zvracim.

4:45 – Probouzim se po par hodinach konecne kvalitniho spanku. Oproti Kuk mam vyhodu, ze se budu zbytek dne valet v posteli.

utery, 2. 3. 2016

U snidane zazivam prvni louceni. Jedna holka se vraci do USA.

Po snidani vyrazim nakoupit posledni zasoby, dokud jsem jeste pohybliva. Papirove uterky, pokojovy tepomer, neco na jidlo pro pripad nouze, atd. Maji tu spoustu neobvyklych dzusiku a ten brokolicovy je moc dobry. Lekarna je bohuzel zavrena, tam se budu muset vydat jindy.

12:00 – Sbalila jsem si veci do nemocnice. Zbytek nechavam v hotelovem pokoji, ktery jsem si zaplatila i na ten tyden, co tam nebudu. Nebudu tak muset vsechno brat do nemocnice a potom zase vybalovat. V nemocnic podepisuju znovu souhlas s operaci a spoustu dalsich papiru.

Jeste na strechu nafotit okoli. Potom uz to bude moc schodu…

12:45 – Mam svuj pokoj. Dostala jsem taky dve obrovske tasky plne kondomu, vlozek, uterek, lubrikantu. Je tam i takovy ten polstarek na sezeni. Pripravuju pokoj na dalsi tyden. Zapojuju nabijecky, prodluzky, HDMI kabel do televize. Co jde, lepim paskou. Obednavam si z menu obed – lososa. Je moc dobry.

15:40 – Vsechno pripraveno.

A protoze jsem desne dobrodruzna, vydavam se jeste na posledni prochazku – podivam se mori. Pry to teda neni nic moc.

16:10 – Byla to pravda. Breh je jen bahno a bordel. Na koupani to faaakt neni. Mam jeste cas, tak se prochazim dal podel brehu.

17:00 – Vybiram si veceri – salat s lososem. (Prijde mi, ze tu nejim nic jineho nez lososa.) Je dobry, akorat tam mohli dat vic te ryby. Pak jdu na navstevu do vedlejsiho pokoje.

19:00 – Kratke povidani s anesteziologem, vsechny vysetreni mam pry v poradku a ma rad Prahu. Jdu zase na navstevu, nechavam na zidli vzkaz s cislem pokoje a cekam na klistyr. Uz jen par hodin, TYJO!

20:35 – Do pokoje vrazi sestra, vypada trochu nastvane. “Enema. Now.” Jdu do sveho pokoje, kde jsem poradne proplachnuta. Dostavam mekci matraci a instrukce na zitrejsi rano. Na stole pribyla tasticka s leky a dalsimi vecmi. A od pulnoci nesmim jist ani pit. Umyju si vlasy, protoze toho pristich asi 5 nebudu schopna. (A ani potom to nebude zadna slava.)

Dopsani denicku, nez to zapomenu, par hovoru domu.

1:30 – Spat uz!

7:30 – Probouzim se po asi 7 hodinach nepreruseneho spanku. To neni spatne na 6hodinovy jet lag. Julie jeste nespi, tak si chvilku piseme a volame.
8:30 – snidane

10:00 – Vyrazim na 2km prochazku ke hrbitovu, kam Julie v lednu nedosla.

10:50 – Podarilo se, maji to moc hezke. Udelam par fotek a vracim se. Cestou nakoupim nejake zasoby v Tescu.

11:40 – Nezda se mi, ze bych tudy uz sla.

11:58 – Uplne zpocena dobiham do hotelu. Ve 12:00 me maji vyzvednout a pojedeme do nemocnice na vysetreni. Rychle ae vysprchuju, prevliknu a bezim dolu.

12:05 – Nikde nikdo, snad jsem je nezmeskala…

12:30 – Odjezd se pry o pul hodiny posunul, uff…

12:50 – Checkup – krev, rentgen hrudniku, vaha, vyska, teplota, tlak, EKG.

13:30 – Hotovo. Jdeme se jeste podivat na pokoj, kam se zitra prestehuju. Nebo spis na podobny.

14:30 – Prijedeme na kliniku a podepisuju souhlas s operaci a par dalsich papiru. Potom pro psychiatra nakreslim postavu a obrazek s domeckem, stromeckem a lidmi. Ptaji se me na priority – (jestli citlivost, vzhled a hloubka). Ale je to asi spis jen pro statistiku. Dr. Suporn je perfekcionista.

15:30 – Rozhovor s mistnim psychiatrem, klasicke otazky, pekne se s nim povidalo a za 10 minut bylo hotovo.

16:00 – Dostala jsem knizecku s instrukcemi na pristi dny, krabicku dilatoru a kyticku. Same hezke veci. Rychly obed a vracim se cekat na Suporna. Je pondeli, takze je tu spousta holek na prohlidce.

17:00 – Konecne potkavam svetoznameho chirurga. Velice rychle me prohlidne. Materialu mam pry dost, takze nebudu potrebovat extra kozni step. Juchu! Nasleduje prezentace jeho techniky, se kterou zacal pred 16 lety. (Je uklidnujici vedet, ze ma za sebou spousty a spousty pacientek.) Dava si dost velky pozor, aby bylo naprosto jasne, kdy pro srovnani mluvi o jine technice. (“Not my technique.”) Minimalni garantovana hloubka je 14 cm. A strasne zduraznuje, jak je nezbytne pravidelne dilatovat. Cele to trva tak 20 minut.

17:30 – V tento cas jezdi hotelovy minibus do Central Plaza, velkeho nakupniho strediska asi 5 km daleko. Jedu jedina. V minibuse se z otvoru klimatizace spousti pavoucek. Domlouvam se s ridicem, ze se vrati za hodinu a pul.

Nakupak je to fakt obrovsky. Spousta stanku a obchudku jen s prislusenstvim pro mobily. Smart cover pro iPad Air 2 ovsem nemaji nikde.

19:00 – Uvedomuju si, ze hodina a pul je hrozne malo. Snazim se dovolat do hotelu, ze pro me jezdit nemusi, ze si vezmu zpatky taxi. Nedari se mi to, tak pockam na minibus a hrozne se ridici omlouvam, ze jel zbytecne.

Ve velkem supermarketu uvnitr, ktery je pres tri patra, kupuju ruzovy kufr, abych vsechno pobrala, az poletim domu. A moc hezkou sukynku. Tu jsem proste musela mit.

21:15 – Po veceri zjistuju, ze masaze, kam jsem chtela jit na konec, uz maji zavreno. A zavira i vetsina ostatnich obchodu.

Duveryhodne jsou pry ruzove taxiky. Pred nakupakem stoji jen modro-zluty. Risknu to. “No meter,” rika ridic. Takze vim, ze si musim cenu domluvit predem. 200 Bahtu je celkem OK. Zvykla na evropsky pravostranny provoz mu malem vlezu na misto ridice.

21:45 – Jeste se rychle stehuju do jineho pokoje, protoze pod okny huci chladici veze klimatizace nebo neco takoveho. Bohuzel neni volny pokoj na druhe strane hotelu. No aspon jsem, od nich dal.

Uplne utahana jeste vyperu, protoze jsem uz skoro vsechno zpotila, osetrim na nohou puchyre z dopoledniho vyletu, zavolam domu a spat.