streda 2. 3. 2016 – the big day
1:30 – jdu uz konecne spat
Zkousim spat nahata, ale moc jsem to tu vychladila (25 stupnu) a mam jen tenkou rucnikodeku, beru si hunate ponozky a pak i tricko. Takze doba mozneho spanku se dale zkracuje.
4:30 – Zatraceny kohout, kokrha snad celou noc. Nakonec prece jen zase usnu.
6:00 – Zvoni budik ktery jsem si vecer nastavila, ale stejne jsou tu za 5 minut sestry. Jedna meri tlak, druha tep. Mezitim drzim v podpazi teplomer.
Mam zizen, ale pit uz nemuzu.
6:40 – Holeni. Vedela jsem, ze me stejne budou pred operaci holit, tak jsem teto oblasti v poslednich dnech nevenovala zadnou pozornost. Takze nemocnicni holitko, co vypadalo spis jako nejaka skrabka, melo s mym porostem trochu problem. Dost. Takze prislo na radu elektricke. A pak zase skrabaci. Stale opakovala “hair a lot” a “oh my god“.
Sprchuju se hihiscrubem (takove desne agresivni cervene tekute mydlo). Potom jeste potrebuju pee pee, tak snad se moc neznecistim (poo poo by asi bylo horsi).
Posledni Skype – mamce, Julii.
Julie si pry z prvniho dne v nemocnici skoro nic nepamatuje, asi ta anestezie. Delam si tedy detailni poznamky.
Hlad a zizen.
Hm, na rucniku je nejaka krev nebo co, snad to je jen z holeni.
Zaviram cenne veci do trezoru. Zjistuju, ze kdyz tam dam i wifi modem, nefunguje. 🙂
8:00 – JEDEMEEEEE!
V druhem patre jsou operacni saly. Zdravotni bratr umi celkem dobre anglicky. Prohodime par vet.
Pta se, kdo jsem, na co dneska jdu a kdo me operuje. Pro jistotu.
Dojedeme na sal. On a dalsi sestra me uklidnuj a povidaji si se mnou, jsem nervozni a busi mi srdce. Je to ted videt na velkem displeji za mnou. Sestra me chyti za ruku. Pak me chyti oba.
Dostavam do ruky IV, obvaz na nohy, ty mi budou pry v prubehu operace masirovat.
Prijde Dr. Suporn, pozdravime se, par slov.
Anesteziolog pripoji do IV anestetikum. Zalehaji mi usi a pomalu se ztracim…
O 500 stehu pozdeji…
12:30? nebo 13:00? – Probouzim se v pooperacni mistnosti.
Mezi nohama mam takovy krunyr z obvazu. Boli to, ale da se to chvili vydrzet, nekolikrat mackam morfiove tlacitko. Potom uz mi staci jen zakladni hladina.
Jeste usinam. Nevim, jestli to je z anestezie, nebo jak jsem se poradne nevyspala v noci.
13:30 – Zpatky na pokoji.
Drkotaji mi zuby, ale zima to neni.
Nepripadam si nejak moc sjeta, spis unavena.
Dostavam polstare pod nohy a led do rozkroku.
Dostavam jidlo – meloun. Po prvnim kousku se mi udela spatne. To je jeste tim anestetikem.
13:45 – Coze? To snad ne, ve vedlejsim pokoji tu asi nekdo vrta. 🙁 Nastesti po par vterinach konci, ale fakt jsem mela strach, ze to budu muset snaset celou dobu. Ted neco pritlouka do zdi. :/ (Vrtani se v nasledujicim tydnu jeste obcas ozvalo, ale bylo to snesitelne.)
Je mi zima, rikam si o ponozky.
Fakt je to pocit, jako by to pod tim krunyrem bylo porad…
Je trochu blby, ze nevim, jestli je to opravdu takova uleva, mit to za sebou, nebo je to morfium. 🙂
A taky zpusobuje, ze mam cely den potize zamerit oci na jeden bod.
17:10 – Napiju se a jdu si zdrimnout, po chvilce to nevydrzim a pozvracim se – strasne moc vody, v ni kousek melounu, je to vsude, vetsina snad v te misticce, ktera tu na to asi byla pripravena. Prevlekaji me, dostavam cistou deku. Uff.
Jeste ze jsem nedostala ty dve houbove polivky, co jsem si predtim objednala. 🙂
Volam vsude mozne, ze jsem v poradku. Nejdriv ovsem fotku na Facebook. 🙂
Nekteri pribuzni se porad tezko chytaji – Babicka: “kdy jsi byl na operaci” Ja: “BYLA!”
19:30 – Prisla holka z kliniky (Kuk). Bude tu spat vedle na pohovce, at tu s nekym jsem. Nejdriv jsem si rikala, ze je to vlastne zbytecne a ze jsem v pohode, ale nakonec jsem byla hodne rada, ze tam se mnou byla.
22:00 – Dostavam prasky – antibiotika a na spani. Ptam se, jestli je muzu spolknout, i kdyz jsem nic nejedla; Kuk rika, ze je to OK. Pak jeste dostavam injekci proti nevolnosti a zvraceni. Teplota 36,8 – “no fever”.
Kvuli hojeni musim pry hodne pit. Piju, ale je mi z toho cim dal vic nevolno.
Ptam se, za jak dlouho zabira injekce proti nevolnosti – tak za 30 minut pry.
22:20 – Zvracim vsechno – desne mnozstvi vody a rozpustene prasky 🙁 (Pry je caste a normalni)
Jeste ze jsem si nechala predtim podat velky odpadkovy pytel, ktery jsem mela pro vsechny pripady v kufru, ale stejne mi neco skoncilo na obleceni a na vlasech.
Pry malo curam (do pytliku samozrejme) a to neni dobre, musim hodne pit. Bezva.
22:30 – Asi doslo morfium, desne to pipa. Doplni dalsi.
Kuk me presvedcuje, at si dam polivku, zkusim to a nakonec ji zhltnu celou. Pak ten meloun od odpoledne. Injekce uz zabrala.
Oci se zameruji o poznani lip.
Skype domu.
23:15 – Diureticka injekce – jakoze na curani. Asi ji naridil Suporn.
23:20 – Spat.
Nekdy v noci se s pomoci Kuk se otocim na bok.
2:00? – Probouzim se. Rozpojila jsem si IV, vsude krev a roztok. Takze zapojit zpatky, nechat se prevlect, nechat vymenit prosteradlo. To vse zatimco v te posteli lezim.
Otocim se na druhy bok, takze ruka s IV je bliz stojanku a snazim se usnout.
2:30 – Po chvili zase zvracim.
4:45 – Probouzim se po par hodinach konecne kvalitniho spanku. Oproti Kuk mam vyhodu, ze se budu zbytek dne valet v posteli.
Terezko,
zdravím a držím palce! Sleduji tvé zprávy, mne čeká operace u Dr. Suporna v listopadu, termín SRS mám 14.11,2016.
Měj se a drž se
Vlasta
Zdravim a preju, at ti to co nejrychleji utece. Myslim, ze sis vybrala nejlip, jak jsi mohla 🙂
A pokud jsi jeste nevidela ten skvely navod, co jedna holka nedavno sepsala, tak se podivej: https://www.the-ress.net/files/SRS-With-Dr-Suporn-2015.pdf
Budu drzet palce.
Dneska nebo spis zitra se pokusim doplnit dalsi podrobnosti a taky fotky.
Tereza
Přeji ti Terezo rychle hojení a samozřejmě dobrý výsledek a plnou spokojenost s vysněným ženským genitalem 🙂
Co mě ale štve na některých českých trans MtF (a které to na svých růžových blozích veřejně vytrubují do světa všem jako nezpochybnitelnou pravdu, protože tvrdí, že špatných výsledků po SRS operích není a nebo že jich je minimum a je třeba se s tím smířit), že hájí špatné výsledky SRS operací v Česku, a všude možně prohlašují jak jsou ty výsledky SRS operací v Česku skvělé, přestože dosti transexuálních žen má úplně jiné (špatné) zkušenosti s výsledky SRS opercí a jsou zklamané z těch výsledků SRS operací prováděných v Česku českými zdravotníky.
Snad ti nevadí, že jsem, to napsala.
Ale musím to psát a tvrdit do té doby, dokud se o tom nezačně vážně diskutovat a něco s tím dělat, a nejen že se to bude neustále zametat pod koberec a budou některými českými trans MtF (kteří to umí opravdu bravurně) zesměšňováni ti, kteří na tuto smutnou skutečnost upozorňují protože jsou oprávněně nespokojené se špatnými výsledky SRS operací.
Měj se fajn 🙂
Dekuji a omlouvam se, ze odpovidam az ted. Potrebovala jsem na to byt trochu vic pri smyslech.
(Trochu jsem se rozepsala – to asi dela to morfium 🙂 – nevim, jestli jsem nakonec reagovala na tvuj komentar, ale potrebovala jsem to vyjadrit.)
Bohuzel mam velmi malo informaci, kolik je dobrych a spatnych vysledku (a kolik jakz takz) – krome par holek, ktere se o rom zminuji opravdu vsude a krome par holek na skupinkach u Dr. Fifkove. Navic to zavisi na ocekavani – nekdo nechce mit penetraticni sez a staci ji 4 cm (“lepsi 4 uvnitr, nez 10 venku”), jina nechce odmitat jinak idealniho potencialniho partnera, protoze se tam proste nevleze. Takze k tomu se nedovedu moc vyjadrit.
Kazdopadne si myslim, ze penilni inverze provadena v Cesku je z podstaty horsi nez non-penilni inverze (Dr. Suporn a Dr Chettawut).
A je skoda, je o techto operacich nejsou na ceskych blozich skoro zadne informace. To bych chtela timto denickem aspon trochu napravit.
Pokud nekomu staci dira na par cm, co je tak nejak citliva a co se tak nejak podoba cis-kundicce, je penilni inverze dobra volba.
Nekde pry delaji i to, ze penilni kuzi nastavi koznim stepem ze sourku (ktery se jinak z velke casti zahodi), takze by to mohlo vyresit tu hloubku.
Pokud ovsem nechcete, aby nejcitlivejsi kuze (predkozka) neskoncila nekde hluboko vaginy, ale na malych pyscich, nechcete ztratit pulku nervovych zakonceni na byvalem zaludu, chcete, aby se rozlozeni materialu co nejvic podobalo cis-kundicce a aby ho co nejmin prislo nazmar, je non-penilni inverze jedina volba, co dava smysl.
Samozrejme je tu delsi doba rekonvalescence, ale vysledek je na cely zivot, co je proti tomu pul roku nebo rok nepohodli?
A pak je to bohuzel otazka penez. Je nehorazny podraz, ze stat, kteremu pravidelne platim zdravotni dan, si nakreslil na zemi caru a kdyz je muj chirurg za ni, nedaji mi na operaci ani korunu, fuck off.
Kazdopadne myslim, ze pokud je to alespon trochu schudne, je jasna volba.
Proste si v zivote koupim o jedno auto min.
(Disclaimer: nikdy jsem nemela penilni inverzi a svoji kundicku vytvorenou non-penilni inverzi jsem jeste nevidela ani rozbalenou natoz zahojenou a funkcni. Vychazim z informaci z prezentaci Dr. Jarolima, Dr. Suporna a z internetu.)
Ahoj Terko,
máš moc hezký blog, trošku jsem se začetla a také mě zaujaly stránky samotné kliniky v Thajsku.
Doufám, že to nebude z mé strany nějak špatná otázka, jen jsem prostě hledala cenu SRS operace u Dr Suporna, protože mě to prostě zaujalo 🙂 Mohla bych tě prosím poprosit, kolik že to vlastně stojí? Přeci jen auta jsou v různých cenových kategoriích 😀 Děkuji moc 🙂 Můžeš mi to poslat i soukromě, jestli to nechceš zveřejňovat. Ještě jednou děkuji a přeji příjemnou rekonvalescenci 🙂
Ahoj a dekuji. Budu moc rada, kdyz tento blog nekomu ukaze, ze jsou i lepsi cesty, nez Motol apod.
Operace stala v prepoctu 380 000 korun. Letenka 58 000 (Letim business tridou kvuli pohodlne ceste zpatky. Ale pry se to da zvladnout i v economy, kdyz sedic v ulicce.) A hotel stal 62 000 za 39 noci. (Mam Deluxe pokoj, superior je levnejsi. A taky se da usetrit, kdyz se odhlasis behem pobytu v nemocnici a zaplatis tedy o 8 noci min.)
Jsi šikovná 🙂 jinak by si to do Thajska nedotáhla 🙂
Já o tom asi budu moc ode dneška jenom snít a pouštět slzy 🙁
Jak to?
Protože jsem hloupá a pitomá. Vlastně jsem šikovná, jenomže mé šikovnosti nevyužívám a nechávám ji mnohdy ležet ladem. Ještě před SŠ jsem se učila programovat, pak jsem pokračovala, jenomže místo toho abych se dále rozvíjela, jsem se na to vykašlala. Vždycky jsem se chtěla naučit více, ale nikdy jsem to neudělala. S těmi pracovními pozicemi, ve kterých je o mě zájem, bych na to šetřila spoustu let, a pak už by to bylo stejně zbytečné, protože se doporučuje absolvovat SRS ideálně do 3 let od začátku HRT. Snažila jsem se tam, kde to bylo zbytečné (v podřadných pracích) a kašlala na rozvíjení sebe samotné. Tohle není o štěstí (jak by možná někdo tvrdil), tohle je o tom, že když je někdo truhlík jako já, tak si o tom může nechat jenom zdát 🙁 Opravdu se mi mnohdy potvrdilo, že mi jde to, co chci, ale nějak zapomínám toho správně využívat. Musím to změnit, a už to vypadá na světlé chvilky, ale hold to chtělo dříve… 🙂
No ja jsem poslednich 5 let pracovala v jednom malem divadle, kde bych nemela ani na najem, kdybych nebydlela u rodicu. Myslela jsem, ze o vyletu do Thajska si muzu nechat akorat tak zdat.
Pak jsem si pred pul rokem rekla, ze to takhle dal nejde, nasla si praci programatorky. (Pred divadlem jsem asi 2 roky programovala, a i pptom se snazila, aby me schopnosti uplne nezareznuly. A taky se rychle ucim nove veci.)
Takze kdyz jsem zjistila, ze bych si to mohla v dohledne sobe dovolit, byla to jasna volba. (Pak se ukazalo, ze mi na to rodice muzou pujci prakticky celou cenu, tak se to jeste urychlilo.)
Tim chci rict, ze i kdyz se to zda beznadejne, muze se to s trochou snahy a stesti dost prekvapive otocit. (I kdyz teda nevim, jak to konkretne mas ty.)
Děkuji ti Terezko 🙂
Už jsem zase ta špatná, protože si nevážím toho, co tady máme… Rozhodně nikdy nebudu nadávat na to, co tady je, ale také nikdy neřeknu, že kvůli tomu, že u nás je něco nějak nastavené, že je to hned v pořádku (dávkování hormonů, absence progesteronu, nezájem začít zkoušet neinverzní metodu srs). Je to tu dobré, ale prostor ke zlepšování by určitě byl 🙂
Jinak se taky učím velmi rychle, jenom jsem toho teď v poslední době moc nevyužívala 🙁 Ale když mám teď alespoň motivaci, tak se na to určitě nevykašlu 🙂
V rodině by možnosti byly, ať už formou půjčky jako u tebe nebo i přímo lepší práce, při které bych se mohla opravdu rozvíjet a naplno uplatnit své schopnosti, ale já je do ničeho nutit nemůžu a nechci 🙂 Je to o tom, že musí oni sami chtít mi pomoc, už jsem to dávala hodně najevo, že bych o to stála (zrovna o tu práci), ale více s tím asi neudělám 🙂 A navíc už to slyším, až se po rodince rozkřikne, že mi nestačí srs v Motole, ale že si za to chci zaplatit 500 tisíc korun v Thajsku… “Ty chceš zase něco víc, vzpamatuj se ne? Vždyť tady je to ok” 😀
Jinak moc děkuji za tvůj čas, podporu, motivaci.. 🙂 jestli ti to nevadí, občas bych si s tebou ráda vyměnila pár řádků 🙂
No je to tady takova hodne omezena verze, ale aspon neco. A s trochou odvahy se i to davkovani i progesteron da resit po svem 😉
Jinak u me v rodine se jim taky nezdalo, ze za tu stejnou vec chci utracet tolik. Tak jsem jim vysvetlila, ze v Thajsku nevyhodi pulku pouzitelneho materiali, ze ta nejcitlivejsi kuze neskonci nekde v nejvetsi hloubce, atd. A ze mam jen jeden pokus a pak je to na cely zivot. (Mimochodem jsem se tady dozvedela, ze pri penilni inverzi se na klitoris pouzije jen cast byvaleho zaludu, zbytek se zahodi. Takze clocek prijde o citliva nervova zakonceni. A Suporn zuzitkuje i tu cast – da ji nekam mezi klitoris a uretru.)
No je to neco jako vyber mezi autem z bazaru, ktere jakz takz nekam dojede, uz mu nefunguje centralni zamykani, razeni uz neni tak plynule jako byvalo… a mezi zbrusu novym high-end vozem.
Disclaimer: nikdy jsem nemela penilni inverzi, non-penilni teprve pred chvilkou rozbalenou, neridila jsem auto, takze vlastne nic nevim, ale takhle nejak jsem se rozhodovala 🙂
Ahoj
Přeji Ti rychlé zotavení a hodně zdraví,štěstí do nového života.
Já bych také raději jela do Thaiska než se operovat u nás.
Jen u mně bude asi problém se dorozumět.
Neboť neumím moc anglicky a nějak mi to ani
do hlavy neleze.Je tam možnost sehnat tlumočníka nebo raději rovnou sním přijet.
Monika
Ahoj a dekuji.
Angictina je celkem dulezita, pokud se teda nedomluvis thajsky. Mozna nez tlumocnika, mas-li nejakeho pribuzneho nebo kamarada, kdo umi anglicky a byl by ochotny tam s tebou tu dobu stravit.
Jinak nejak vic anglicky tu umeji sestricky na klinice, Dr. Suporn a zamestnanci v hotelu. Sestricky v nemocnici jen fraze, ktere pouzivaji – pee pee, poo poo, lights off, painkiller, enema….
Thajci na ulici a v obchodech a na ulici skoro vubec.
Takze se casto domlouvam rukama nohama, ukazuju, co chci na iPadu, atd. Ale aspon nejaka zakladni uroven anglictiny je potreba.