sobota, 12. 3. 2016 – uz jsem tu dva tydny!
9:00 – Budik. Probouzim se chvili pred nim s bolesti dole. Zda se, ze erektivni tkan je zase moc aktivni. Snazim se ji vypnout, ale moc se to nedari, tak jdu do sprchy. V koupelne ze me ukapnou dve kapky svetle krve, predpokladam, ze z uretry. To presne vcera rikali, ze se muze stat, protoze uretra je pry taky erektivni. A ze je to naprosto OK. Sprcha pomaha. Trochu.
Na nocnim stolku nachazim prasky, co jsem si pripravila vcera na vecer. Jejda. Zhltnu hrat arasidu, aby se nereklo, ze to beru pred jidlem a zobu antibiotikum a prasek proti otokum.
9:30 – Uvedomim si, ze jsem chtela jit na snidani, nez ji v 10 sklidi. Oblekam se, nechavam na polici dvacku pro pokojskou a jedu dolu. Je nas tu jako obvykle spousta. Spojujeme stoly dohromady a vykecavame o vsem moznem. Mam rada tyto snidane.
A brisko se mi uz docela spravilo, takze si troufnu i na vajicka. Tri. Ale stejne radsi zacnu jogurtem a kafem. Mimochodem holka, co je ve vedlejsim pokoji, si pry privezla kavovar na espresso a jestli pry taky nechci. Tyjo! Asi se pozdeji stavim na navstevu. 🙂
Na snidani pomaham par holkam dostat se do schovane facebookove skupiny, kde jsme v kontaktu my, co tu zrovna jsme, byly nebo teprve budeme.
11:00 – Oops! Mezi 10 a 12 jsou kontroly na pokojich a my tri, co jsme zustaly dole, porad jeste resime, jak se na Facebooku meni username a e-mail. Letime nahoru na pokoje. Snad nebudou holky z kliniky moc nastvane. A snad jsem je nezmeskala uplne. 🙁 Po vcerejsim vyletu bych nejakou tu kontrolu fakt radsi chtela.
Pokojska hezky poklidila moje strategicky rozmistene pomucky, takze chodim bolava po pokoji, trochu nadavam a vracim veci na sva mista. Jo a zapomnela mi doplnit pitnou vodu.
11:35 – Vola holka z kliniky, jestli uz jsem na pokoji a jestli me uz muze prijit zkontrolovat. Omlouvam se, ze jsme se zapomnely na snidani. Nevypada nastvana, jen upozornuje, ze zitra budou prohlidky uz od 9:30, protoze potom musi do nemocnice.
Uff. Zda se, ze moje vcerejsi prochazka zadne negativni nasledky nezanechala. Pry vypadam OK. Meri tlak a pta se, jestli mam dost leku a kremu. Rikam si radsi o dalsi Silvex.
Mazu se tim Silvexem. Desne uz me stvou vsechny ty stehy. Uz aby to vsechno vypadalo. Pysky splaskavaji, ale stehy jsou porad stejne dlouhe, takze trci treba pul centimetru ven a skrabou. Jako kdybych mazala jezka…
11:45 – Zobu 2 tabletky Idaracu a premyslim, cim se zabavim u dilatace. Asi si fakt troufnu na toho Blanika. Vcera vysel dalsi dil. Tondu pry pustili z basy. Konecne.
13:20 – Teprve zacinam. Je to desny, zase to odkladam. Jeste projet socialni site, nasdilet nejaky obrazky, znate to… Na druhou stranu je fajn, ze se mezitim probudila mamka. Takze zaskypujeme a dilatace zase prijemne utika (v ramci moznosti). A s tim praskem proti bolesti to asi fakt bylo lepsi (pokud teda jeste pusobil). Jo a behem dilatace prinesli vyprane pradlo. No nejaky stud jsem tady stejne prestala resit uz davno… 🙂
Klikam na odkaz na Facebooku. Nejaky clanek na dailymail.co.uk. Akorat misto clanku koukam na mily vzkaz od Ministerstva informaci a komunikacnich technologii. Koukam na Wikipedii, ze zahranicni zpravodajske weby jsou tu blokovane. Zacinam se trochu bat. Odted radsi vsude pres VPNku do Frankfurtu. Hmm, i kdyz na videa to uplne to prave neni…
Sranda bude, az se budu pripojovat do prace. Mozna to dopadne tak, ze data pojedou z Chonburi do Frankfurtu, potom pres Georgii do Prahy. A pak samozrejme zase zpatky. 🙂
Platim za druhou pulku pobytu v hotelu. (Prvni jsem zaplatila hned po priletu.) Penize za unor uz prisly a ja chci mit klid a nestresovat se, co kdybych prisla o platebni karty nebo tak neco.
16:10 – Davam si na obed zmrzku v hotelove restauraci. Je docela dobra, (kdyz z ni vyndam tu musku). 🙂
Na druhem patre je zrejme nejaka akce pro mistni Toyotu. Dvacet holek od Suporna a hotel neuzivi no. 🙂
18:30 – Tak, pripravila jsem si prijemne prostredi na dohnani spankoveho dluhu, ktery se mam za posledni dve noci. Jini by to nazvali prokrastinaci a nazvali by to spravne, ale pustit si na spani neco pekneho ze Spotify na poradne repraky pokojove televize (pres VPN samozrejme), usinani opravdu zprijemni. Nastavim budik na 21:00, at jeste stihnu pozdni veceri.
20:00 – Probouzim se uplne mokra, jak je vedro. Pokojova klimatizace ma v podstate 2 polohy – zima a vypnuto – a kolecko s teplotou je tam spis jen pro paradu. (Dobre, jeste ma tri rychlosti vetrani. Ta nejnizsi vetra az az, pokud zrovna nechci pokoj vychladit hodne rychle.) Takze nechavam klimatizaci vypnutou.Vezmu si tricko, protoze je mi v tom motacim se na bok a usnu znovu.
21:00 – Budik. Mela bych v planovani sveho casu uz zacit pocitat s tim, ze vypravit se nekam z pokoje, mi trva pulhodinu. Jeste kdyz si nahore zapomenu polstarek.
Objednavam lososa na spenate, jen se domlouvam, at tam misto hranolek daji ryzi. Dopadne to tak, ze donesou talir se samotnym lososem, druhy s ryzi a omacnik s houbovou omackou. Zelenina nikde. Jsem zvedava, jak dopadne pristi iterace…
Julie mi poslala takovy zajimavy programovaci problem. Jak zmensit cast jejiho moc hezkeho noveho osobniho webu na co nejmensi velikost. Kazde pismenko se pocita. Je celkem zbytecnost, ale hrozne me tento typ problemu bavi, kdyz se do toho zaberu. A zabrala jsem se do toho opravdu poradne.
4:45 – Poslala jsem Julii par napadu, zkoukla nove dily Blanika a konecne se dokopala jit spat. 🙁 Za dilci uspech povazuju, ze o tom tady pisu az dalsi den.